Zdravé zateplení domu

Velkým problémem současnosti je zateplování starších budov kontaktními zateplovacími systémy, při kterém dochází k omezení paropropustnosti obvodového pláště zateplovaného objektu. Skladba obvodového pláště budov by měla mít takové uspořádání, aby difuzní odpor materiálů na vnitřní straně obvodové stěny byl vyšší než na venkovní straně. Tedy aby vodní pára, která do obvodové konstrukce objektu proniká z interiéru zejména díky několikanásobně vyššímu tlaku vodní páry při pokojové teplotě oproti venkovnímu prostředí při nízkých teplotách z obvodové konstrukce měla možnost vlivem popsaného uspořádání na venkovní straně odejít ven. To kontaktní zateplovací systémy z principu nemohu splňovat, neboť jsou obvykle montovány na obvodové zdivo - porézní materiál s nižším difuzním odporem než jsou jednotlivé složky kontaktních zateplovacích systémů (polystyrén, stěrková hmota na bázi cementového lepidla, omítka na bázi akrylátů), které paropropustnost obvodového pláště omezují. Hromadění vodní páry v obvodové konstrukci má za následek vznik plísní na jejím povrchu ze strany interiéru, příp. degradaci obvodové konstrukce objektu způsobenou např. napadením škůdci, pokud se jedná o obvodovou konstrukci dřevěnou. Tím může dojít k jejímu statickému oslabení nebo dokonce k jejímu zhroucení. Z tohoto důvodu je v současnosti trendem zateplení obvodového pláště budov pomocí zavěšené provětrávané fasády. Primární funkcí provětrávaných fasád je odvod vodní páry z obvodové konstrukce objektu, resp. z interiéru objektu. Mezi tepelnou izolací a vrchní povrchovou úpravou fasády zavěšenou na nosném rastru je vymezena svislá vzduchová mezera v celé ploše povrchu konstrukce, ve které díky tzv. komínovému efektu proudí vzduch. Odvod vodní páry z obvodové konstrukce objektu resp. z interiéru dochází právě díky popsanému proudění vzduchu.